Vznikla nová stránka na Facebook.com váš lajk pomůže reklamě stránek - To se mi líbí - Děkuji
Fotbalista stoleti - !!! ZDE !!!
!!! PROBÍHÁ AKTUALIZACE .... !!!

Mistrovství světa ve fotbale 1962, Chile

(Zajímavostí o celém turnaji až po záznam finálového duelu)

Na kongresu FIFA v Lisabonu 1956 se přihlásily tři země na pořadatelství MS v roce 1962 - Argentina, Chile a SRN. Jednoznačně bylo odhlasováno, že Evropa nebude potřetí za sebou pořadatelem, proto přihláška Němců byla odmítnuta. Argentinci měli v rukou větší trumfy, delší fotbalovou tradici, větší stadióny a obrovský zájem diváků. Ale všechny přesvědčil Carlos Dittborn, ředitel Národní banky v Santiagu a přední funkcionář nejen chilského, ale celého jihoamerického fotbalu. Slíbil MS v devíti městech, finanční záruky vlády a parlamentu a byl úspěšný. MS v roce 1962 bude hostit Chile.

V den oslav 150. výročí nezávislosti 21. května 1960 ale Chile postihla obrovská přírodní katastrofa, zemětřesení zasáhlo území o rozloze 400 000 km čtverečních a padlo mu za oběť více než 5 000 životů. FIFA byl na vážkách, jestli ponechat Chile pořadatelství, ale znovu všechny přesvědčil Dittborn, který řekl: "Nemáme nic, proto musíme mít mistrovství." Z velkého projektu sešlo, hrát se bude jen ve čtyřech městech, ale mistrovství bude. Bohužel Carlos Dittborn se ho nedožil, zemřel několik týdnů před zahájením na mrtvici.

Na kongresu FIFA v Baselu v únoru 1960 byla rozlosována kvalifikace. V první skupině byli favority Švédové, obhájci stříbra z domácího šampionátu z roku 1958, ale v dodatečném zápase nestačili na Švýcary. Obrovské překvapení se zrodilo ve druhé skupině, kde Bulhaři vyřadili Francii. Z dalších skupin podle očekávání postoupili Němci, Maďaři, SSSR. Velké očekávání vzbuzovala šestá skupina s Anglií a Portugalskem plným hráčů vítěze PMEZ Benficy Lisabon. Ale Portugalci zaváhali v Lucembursku, prohráli tam 2:4 a jejich nadějím byl konec. Bez problémů z dalších skupin postoupili Italové, Španělé, Jugoslávci, Argentinci, Uruguay a Mexiko. Bez favorita byla 13. skupina, z níž postoupili Kolumbijci na úkor Peru. Bez boje se do turnaje dostalo domácí Chile a obhájce titulu Brazílie.

Ve výčtu schází 8. skupina, Československo, Skotsko a Irsko. Po vylosování nastalo u nás zděšení, absolutně nejtěžší skupina s dvěma ostrovními týmy, s kterými se nám tradičně nedaří. Bilance s britskými týmy jsme měli do té doby 11 utkání, z toho tři vítězství a sedm porážek. Se Skoty jsme hráli dvakrát, vždy odešli poraženi a dosud strašila porážka z roku 1937 0:5. S Iry jsme se potkali rok před losováním v Poháru národů, v Dublinu jsme prohráli 0:2, v Bratislavě vyhráli 4:0. To už s trenérem Kolským spolupracoval Rudolf Vytlačil.

Situace se po pádu stalinismu v SSSR uklidňovala i u nás, a tak reprezentaci mohl trénovat Čech, který se narodil v Rakousku, dokonce hrál za rakouskou dorosteneckou reprezentaci. Až v roce 1935 přestoupil do Slávie a jako hráč skončil v SK Nusle. Jako trenér začal v roce 1947 v Českých Budějovicích, trénoval v Polsku, pak se vrátil do Československa a trénoval řadu klubů, mj. Teplice, Olomouc, Ostravu. V roce 1957 se stal ústředním trenérem, na podzim 1959 už byl samostatným trenérem reprezentace. Zahájil neúspěšně v přátelském utkání v Moskvě porážkou se SSSR 1:3. Ale pak přišel úspěch v Poháru národů, kde jsme skončili třetí.

V úvodním zápase skupiny porazili doma Skoti Iry 4:1 a za čtyři dny v Dublinu byli úspěšní také, 3:0. Týden nato přijeli do Bratislavy a naši museli zvítězit. Vytlačil sledoval obě předchozí utkání, spolu s ním kameraman, na soustředění před bratislavským zápasem viděli hráči utkání několikrát a každý přesně věděl, jakým způsobem hraje jeho protivník a co na něj bude platit. Na Tehelné pole, kde naše reprezentace do té doby nikdy neprohrála, přišlo 40 000 diváků a nestačili se divit. Během první čtvrthodiny naši dvakrát prolomili skotskou obranou linii a po gólech Pospíchala z 8. minuty a Kvašňáka z 13., kdy proměnil pokutový kop, vedli 2:0. Pět minut před poločasem přidal třetí gól Kadraba a o vítězi bylo rozhodnuto. Ve druhé půli už to nebyla hra na jednu branku, ale naši Skotům nic nedovolili, dokonce se pět minut před koncem znovu trefil Pospíchal a završil tak skotskou potupu na 4:0.

Do odvety Skoti povolali Dennise Lawa z Juventusu Turín a vyplatilo se jim to. Naši se sice ujali vedení Kvašňákovou bombou z dvaceti metrů, ale St.John do přestávky vyrovnal. V 51. minutě jsme šli znovu do vedení gólem Scherera, ale pak už úřadoval jen Law, dvěma brankami otočil skóre. Na to, abychom mohli hrát třetí, rozhodující zápas se Skoty, jsme potřebovali dvakrát porazit Iry. A povedlo se, v Dublinu 3:1 a v Praze 7:1. Scherer v těchto utkáních vstřelil 3, Kvašňák dokonce 4 branky.

Dlouho se bojovalo o to, kde se rozhodující utkání bude hrát, nakonec se obě reprezentace dohodly na Heysel stadiónu v Bruselu. Naši nastoupili v sestavě Schrojf - Hledík, Pluskal, Popluhár, Tichý - Kvašňák, Masopust - Pospíchal, Scherer, Kučera, Jelínek. Skotové samozřejmě znovu s Lawem, byli rychlejší, útočnější a zaslouženě vedli od 38. minuty po střele St.Johna. Sotva se nám podařilo v 70. minutě vyrovnat Hledíkem, dal nám z výkopu gól znovu St.John. Naštěstí byl na hřišti Kučera, v 80. minutě prokličkoval mezi třemi skotskými obránci, přihrál Schererovi a ten vyrovnal. V prodloužení se trefil nejdříve Pospíchal v 96. a po něm Kvašňák v 101. minutě. Vytlačil utkání komentoval slovy: „Byl to velký boj a obě mužstva produkovala znamenitý fotbal. Skoti hráli jednodušeji, naše akce byly promyšlenější a tedy i vtipnější. K vysoké technické vyspělosti přidali všichni hráči velkou bojovnost, měli obrovskou vůli a žádný míč nepovažovali za ztracený. Zvítězili jsme, protože všichni dali své individuální schopnosti do služeb kolektivní hry. Z našich zahrál nejlépe Masopust, ve druhém poločase Kučera. V prodloužení se zlepšil Pospíchal, Kvašňák vzorně plnil taktický plán. Ze Skotů byli nejlepší St. John a Law." A britský časopis Daily Sketch: „Skoti nasadili všechno, i nečisté zákroky, ale stejně se nedostali mezi nejlepších šestnáct. Českoslovenští fotbalisté jsou v současnosti nejlepším evropským mužstvem."

Před losováním MS se představitelé FIFA nemohli dohodnout na systému, zda rozdělit účastníky do čtyř skupin - jihoamerickou, západo a východoevropskou a zbytek nebo nechat losování volný průběh bez nasazování. Nakonec se dohodli na kompromisu, jedna čtyřčlenná skupina byla jihoamerická, druhá ze slabých týmů a k nim se přilosuje zbývajících osm účastníků. Vše se celkem povedlo, nespokojenost byla jen s tím, že se ve skupině A sejdou SSSR a Jugoslávie a ve skupině B Německo s Itálií. Všeobecně se věřilo, že Brazílie obhájí titul, největším soupeřem jí měl být SSSR, menší šance se dávaly i Anglii nebo dalším jihoamerickým mužstvům Argentině a Uruguayi. Jen trenér Maďarů Lajos Baróti upozorňoval na Československo, hodně jsme totiž slevili z předchozí výkonnosti. A to nás ve skupině čekali mistři světa z Brazílie, výborní Španělé, v jejichž kádru byli hráči pětinásobného vítěze PMEZ Realu Madrid, a nevyzpytatelní Mexičané.

Nedařilo se nám v přípravných zápasech, zranil se Kučera, hvězda a střelec Dukly, po operaci byl Kvašňák. V nominaci osmnáctky, která poletí do Chile bylo 6 hráčů Dukly - Kouba, Novák, Masopust, Pluskal, Adamec a Jelínek, po třech Slovanu Bratislava - Schrojf, Popluhár, Molnár a Interu Bratislava (tehdy ČH) - Tichý, Buberník, Scherer, z ostatních klubů už jen po jednom hráči, slávista (Dynamo) Lála, Kos z Bohemians (ČKD), Štibrányi z Trnavy, Pospíchal z Baníku Ostrava, Kadraba z Kladna a Mašek se Sparty (Spartak Sokolovo). Ještě před MS naší sehráli dva přípravné zápasy v Itálii, s Interem 1:1 a s Vicenzou 0:0, Vytlačil zariskoval a povolal místo Kose nedoléčeného Kvašňáka.

MS začalo současně ve všech čtyřech skupinách. Ve skupině A porazila favorizovaná Uruguay Kolumbii 2:1. V kolumbijském mužstvu byla špatná atmosféra, hráči se dožadovali větších odměn, proto překvapil výrok jejich trenéra Pedernery: „Budeme mezi prvními čtyřmi!". Pro nechápavé novináře doplnil: „Co se budou vracet domů". Ve druhém utkání lepší Rusové porazili Jugoslávii 2:0. Jugoslávci, aby měli šanci na postup, potřebovali v dalším zápase porazit Uruguay. Ale jihoameričané do zápasu vstoupili lépe, několikrát musel zachraňovat brankář Šoškič, přesto na střelu Cabrery z 18. minuty byl krátký. Po gólu Uruguayci přestali nepochopitelně hrát, Jugoslávci převzali iniciativu, vrhli vše do útoku, vyrovnali a do poločasu se dokonce ujali vedení. To pojistil hned na začátku druhého poločasu Jerkovič třetím gólem a bylo rozhodnuto. SSSR byl velkým favoritem proti Kolumbii, také už v 11. minutě vedl 3:0, Kolumbijci sice snížili, ale Ponedělnik v 57. minutě dal znovu na rozdíl tří branek, 4:1. To byl ale zlomový gól, Rusové se uspokojili, naopak Kolumbijci si uvědomili, že už nemají co ztratit, vrhli se do útoku podařilo se jim vyrovnat a nebýt skvělého Jašina v brance, dokonce by i vyhráli. V utkání SSSR - Uruguay šlo oběma mužstvům o vše. Rusové neměli ještě jasný postup a Uruguayci potřebovali zvítězit, aby si na postup zachovali šanci. Podle toho také utkání vypadalo, nervózní, tvrdé, SSSR se sice v prvním poločase ujal vedení, ale Uruguayci přesto, že hráli prakticky v deseti, protože zraněný Eliseo Alvarez pouze statoval na levém křídle, vyrovnali. Boj o to, kdo strhne vítězství na svoji stranu, byl dlouho vyrovnaný, nakonec byli šťastnější Rusové. Po střele Chusainova vypadl míč brankáři Sosovi z rukou před Ivanova, ten ho napálil do břevna, ale u odraženého míče byl první a opakovanou střelu namířil do šibenice. Uruguayci se loučili s mistrovstvím, Rusové postupovali z prvního místa dál. Souboj o druhé postupové místo vyzněl jednoznačně pro Jugoslávce, kteří se po třetím góle už šetřili na čtvrtfinálový zápas proti Němcům. Přesto přidali další dva góly a vyprovodili Kolumbijce 5:0.

Ve skupině B nastoupili v prvním zápase domácí proti Švýcarsku. I když se Švýcaři ujali vedení, ještě do přestávky Leonel Sanchez vyrovnal a ve druhé půli přidali Chilané další dva góly. Ve druhém utkání se střetli Němci s Italy, 65 000 diváků očekávalo velký zápas, ale byli zklamáni. Italové hlavně bránili a Němci recept na jejich obranu za celý zápas nenašli. Italové se na MS připravovali dlouho a důkladně. Kromě hráčů a dvou trenérů přijeli do Chile tři lékaři, tři maséři, dentista, psycholog, expert na zdravou výživu, dva kuchaři a čtyři experti, kteří sledovali soupeře a stanovovali taktické varianty pro jednotlivá utkání. Také materiální zabezpečení bylo skvělé, spolu s Italy cestovaly 4 tuny potravin, 500 kg masa a 3 000 lahví minerálek. Ale hlavně díky italským novinářům, kteří popisovali kriticky situaci v Chile, se veřejné mínění obrátilo proti Italům, vypukla studená válka, která se přenesla i na hřiště při utkání Chile - Itálie. Bohužel si s ní neporadil anglický rozhodčí Aston. Vyloučil sice dva Italy, ale minimálně stejný počet hráčů mohl vyloučit i na chilské straně, odpískal 48 hrubých faulů, ale dalších dvacet, které byly ještě horší, nechal bez povšimnutí. Přesto v devíti hrající Italové dokázali až do 73. minuty držet remízu, pak se ale hlavou trefil Ramirez a dvě minuty před koncem Toro. V dalším utkání nastoupili Němci se zastaralým systémem 3-2-5 proti Švýcarům s obranným riegel-systémem. Už už se zdálo, že ani ve třetím poločase v Chile nedají Němci gól, ale minutu před přestávkou se trefil Brülls. Po druhém gólu Seelera Švýcaři otevřeli hru, snížili a mohli i vyrovnat. To se jim ale už nepodařilo. V zápase Chilanů s Němci nešlo o postup, ten měla zajištěna obě mužstva, jen o to, kdo zůstane v hlavním městě a kdo se bude muset stěhovat ze Santiaga do 2100 km vzdálené Aricy. Šťastnější byli Němci, zvítězili 2:0. Ani v dalším zápase o nic nešlo, Italové si alespoň spravili chuť na Švýcarech a porazili je 3:0.

Skupina C začala utkáním Brazilců s Mexičany, vítězství 2:0 zabezpečili ve druhém poločase Zagallo a Pelé. V dalším zápase nastoupili naši proti Španělům. Lálovi všichni už v Praze radili, aby si na levé křídlo Genta vzal laso, jinak ho nechytí, i další útočníci naháněli strach - Del Sol, Puskás, di Stefano, Suarez. Di Stefano nakonec nenastoupil, ze hry ho vyřadilo nedoléčené zranění. Vytlačil poslal do utkání sestavu Schrojf - Lála, Pluskal, Popluhár, Novák - Kvašňák, Masopust - Štibrányi, Scherer, Adamec, Jelínek a stanovil jasnou taktiku: „Pluskal bude mít osobně na starosti Puskáse, spojení mezi obranou a útokem bude obstarávat Masopust s Kvašňákem, čtyři vepředu musí využít každé příležitosti k zaútočení." A dodal: „Ještě kdyby sprchlo". To se mu splnilo, jemně mrholilo, což bylo pro technické Španěly nevýhodou. Přesto nás zatlačili do obrany, za prvních 10 minut jsme se nedostali přes půlící čáru, v brance ale čaroval Schrojf a postupem času španělský nápor pomalu uvadal. Do poločasu gól nepadl, začátek druhého byl znovu ve znamení náporu Španělů, ale pak se začali prosazovat naši. Nečekanými přihrávkami a dlouhým voděním míče znervózňovali Španěly, kteří přidali na hrubosti a snažili se spíše prosadit individuálně. Rozhodnutí padlo v 80. minutě, Popluhár sebral míč Martinezovi, poslal ho Masopustovi, který rychle přihrál volnému Štibrányimu, ten utekl obráncům a podél vyběhnuvšího brankáře Sedruna poslal míč do sítě. Do konce zápasu se už skóre neměnilo. Vítězství bylo důležité nejenom proto, že nám otevřelo cestu do čtvrtfinále, ale bylo i psychickou vzpruhou pro hráče a dodalo jim potřebné sebevědomí, kterého po přípravných zápasech bylo pomálu a které bylo tolik třeba před nastávajícím soubojem s obhájci titulu.

Proti Brazílii jsme nastoupili v nezměněné sestavě a věnovali se především obraně. Pomohlo nám, že se ve 27. minutě při pokusu o střelu zranil Pelé, natrhl si sval a do konce MS se už na hřišti neobjevil. Brazilské akce táhli hlavně Garrincha a Didi, ale co prošlo přes naši obranu, zlikvidoval brankář Schrojf. A co pustil on, skončilo na tyči a břevnu. Velkou postavou našeho mužstva, nejen co do výšky, byl Kvašňák, chilský tisk o něm napsal: „Ten dlouhán jen chodil po hřišti a přece byl všude." Naši taktickou hrou ubránili remízu, tři body ze dvou utkáních slibovaly reálnou naději na postup ze skupiny, proto nejbližším letadlem za výpravou cestovali další hráči - Schmucker, Bomba a Kos. V dalším utkání se Španělé takřka celý zápas neúspěšně snažili zdolat mexickou obranu v čele s vynikajícím brankářem Carbajalem. Pak přišla 89. minuta, nejdřív se trefil do branky Puskás, ale jugoslávský rozhodčí Tešanič gól neuznal pro ofsajd Suaréze, pak zahrál levý obránce Španělů v šestnáctce rukou, ale rozhodčí ji neviděl, Mexičané protestovali, míče se zmocnil Gento, přesprintoval přes celé hřiště a nahrál Peirovi, který dal jediný gól zápasu.

Španělští hráči vystoupili proti trenérovi Herrerovi, chtěli se koučovat sami, vedení dva rebely poslalo domů, ale na toho největšího, di Stefana si netroufli. V utkání s Brazílií nahradil Herrera až na Puskáse a Genta všechny hvězdy Realu hráči dalších španělských klubů a ti si s Brazilci vedli velmi dobře. Od 34. minuty vedli, neustále útočili a promarnili řadu brankových šancí. Přitom Brazilci neměli postup jistý, v případě prohry by je Španělé v tabulce předeběhli a nám by k tomu stačil bod s Mexikem. Až ve druhém poločasu se hra vyrovnala a nakonec Amarildo, který nahradil zraněného Pelého, skóre otočil. Určil tím postupující ze skupiny, Brazílii a Československo. Do utkání proti Mexiku udělal trenér Vytlačil jedinou změnu, Jelínka na levém křídle nahradil Maškem a ten se mu odvděčil již v 15. vteřině gólem, který je až doposud nejrychlejším, který na MS padl. Vytlačil si chtěl ověřit, jak bude schopné mužstvo tvořit hru, proto nesáhl k dalším změnám, ale postavil hráče, s kterými počítal v dalších zápasech. V našich prvních dvou utkáních jsme se víceméně bránili, teď byla šance ukázat, jak umíme útočit. Měli jsme v utkání velkou převahu, ale Mexičané bránili velmi dobře a dokázali využít každé příležitosti k rychlému protiútoku. Na rozdíl od nás dokázali proměňovat své šance, takže na konci zápasu bylo skóre 1:3. Nevadí, postupujeme do čtvrtfinále.

Utkání Argentina - Bulharsko otvíralo skupinu D. Mezi diváky chyběli argentinští fanouškové, kteří uvízli ve zvláštním vlaku v Andách ve sněhové bouři. O nic nepřišli, Facundo sice vstřelil první gól šampionátu ve 4. minutě, ale jinak to byl tvrdý zápas bez dalších šancí. Ve druhém utkání Maďaři chytrou hrou porazili Anglii. 4 000 argentinských fandů už nechyběly v utkání proti Anglii, ale radost neměly. Obě mužstva zvolila útočný fotbal, úspěšnější byli Angličané, kteří se trefili do branky třikrát, zatímco Argentinci jen jednou. O výsledku rozhodly obrany obou mužstev, anglická v čele s Normanem byla až na výjimku v 80. minutě za stavu 3:0 neprostupná a okénka v argentinské dokázali využít Flowers, Bobby Charlton a Greaves. Bulharům proti Maďarům chyběli v utkání s Argentinou zranění útočníci Iljev a Dijev, ale propadli hlavně v obraně, nedokázali vzdorovat chytrému nápaditému fotbalu Maďarů, který hodně připomínal jejich zlatou éru z počátku padesátých let, skóre narůstalo, nakonec se zastavilo na 6:1. V utkání proti Argentině stačila Maďarům remíza, trenér Baróty nechal odpočívat hvězdy útoku a nahradil je defenzivními hráči. Poměr rohů 22:1 svědčí o převaze jihoameričanů, ale maďarská obrana fungovala spolehlivě, takže utkání skončilo 0:0 stejně jako poslední zápas ve skupině Anglie - Bulharsko. I tenhle výsledek ale Angličanům stačil k postupu.

V zápasech ve skupinách se prosadil obranný destruktivní fotbal, s kterým přijela většina evropských mužstev, zisk bodu za remízu v době, kdy za vítězství se udělovaly ne tři jako nyní, ale jen dva body, byl cenný. Ve čtvrtfinále se ale už bude hrát vyřazovacím systémem, a tak se dá očekávat otevřenější fotbal.

Tuto teorii vyvrátil hned v prvním utkání chilský trenér Riera. Vsadil proti Rusům na obranu a rychlé protiútoky a jeho taktika slavila úspěch. Pomohl k tomu i hodně slabý výkon Jašina v ruské brance. Oba góly byly jeho, nejdříve podcenil střelu Leonela Sancheze z trestného kopu z 25 metrů a pak zaspal při gólu Rojase. Domácí Chile postoupilo do semifinále. Utkání Jugoslávie s Německem se hrálo současně s utkáním Chile, takže i když mu přihlíželo více než 60 000 diváků, většina měla u ucha tranzistorové rádio a sledovala průběh zápasu domácích. Střetli se tradiční čtvrtfináloví soupeři, v roce 1954 vyhráli v Ženevě Němci 2:0, o čtyři roky později v Malmö 1:0. Jugoslávci věřili, že napotřetí se jim postoupit podaří. Němci sice začali útokem, ale pak se stáhli do obrany a vepředu nechali osamoceného Uwe Seelera, jejich záloha neudržela míč, takže jeden jugoslávský útok za druhým se valil na jejich branku. Jugoslávci bojovali, byli technicky na výši, přehrávali Němce, ale jejich střelba byla nepřesná. Dvakrát překonali Fahriana v německé brance, ale z brankové čáry vykopával vynikající Schnellinger, ale ani ten nakonec v 85. minutě nezabránil v skórování Radakovičovi. Jugoslávcům se napotřetí Němce překonat podařilo.

Ústřední postavou třetího čtvrtfinále se stal Garrincha. Angličané očekávali, že Brazilci bez Pelého budou poloviční, ale přepočítali se. Kanárci sehráli dosud nejlepší zápas na šampionátu, zpočátku se nehnali bezhlavě do útoku, trenér Moreira ve spolupráci s Feolou stáhl z útoku do zálohy ještě levé křídlo Zagallu, takže Brazilci hráli systém 4-3-3, ale jakmile zjistili, že Angličané v obraně chybují, přidali na útočné aktivitě. Garrincha nejprve skóroval hlavou ve 30. minutě po Zagallově rohovém kopu, o osm minuty později pak z protiútoku vyrovnal Hitchens, ale druhý poločas už patřil jednoznačně Brazilcům. V 53. minutě zahrával Garrincha trestný kop, jeho střelu brankář Springett jen vyrazil a míč do branky doklepl Vavá, v 59. minutě po přihrávce Niltona Santose skóroval znovu Garrincha, v hattricku mu zabránil Springett, když mu chytil v 66. minutě penaltu.

V posledním čtvrtfinálovém zápase nastoupili naši fotbalisté proti Maďarsku. Trenér Vytlačil neměnil sestavu v obraně, která chybovala proti Mexiku, zato v útoku postavil na pravém křídle Pospíchala místo do té doby dobře hrajícího Štibrányiho a na levé spojce nahradil Adamce Kadraba a na místo levého křídla se znovu postavil Jelínek, který vystřídal Maška. Daily Express o tomto utkání napsal: „Korunní princ šampionátu umřel na krásu a Schrojf mu zatlačil oči." Průběh utkání tomu odpovídal, naši se z ojedinělé útočné akce Masopusta a střely Scherera z 16 metrů ujali vedení 1:0 ve 14. minutě, pak ale jen bránili. Titus Buberník, který seděl na naší lavičce vzpomíná: „ Chvílemi se na to už nedalo dívat, byl to hotový fotbalový Verdun. Střela za střelou se odrážela od hráze těl, nohou, hlav, Schrojf lítal z rohu do rohu, vybíhal, kryl míč tělem a vyboxovával ho, ale nikdo ho nedokázal překonat." Vystavěli jsme několik obranných hradeb, nejvíc vepředu se snažili rozbít maďarskou hru Kadraba s Jelínkem, za nimi Scherer s Pospíchalem, ve středu pole Kvašňák s Masopustem a pak čtyři obránci. Vydrželi až do konce. Naše dosavadní vystoupení na MS zhodnotil L´Equipe: "Ani nejlepší útočníci světa Puskás, Suarez, Gento, Del Sol, Garrincha, Didi, Vavá, Pelé a další si neuměli poradit s československou obranou. Ani fantasticky rychlí Maďaři - Albert, Tichy nebo dr. Fenyvesi neobstáli líp. Československé mužstvo dokáže výborně bránit a když mu zachytá brankář jako v tomto utkání, nezbývá soupeři nic jiného, než kapitulovat."

Jihoamerické semifinále, v němž se domácí Chile střetlo s Brazílií, bylo oslavou fotbalu. Chilané se bez bázně pustili do favorita, ale Brazilci se jejich útočným fotbalem nenechali zaskočit a v 9. minutě se Garrincha po přihrávce Amarilda poprvé trefil do sítě. Stejný hráč se trefil po Zagallově rohu v 31. minutě podruhé, utkání zdramatizoval čtyři minuty před poločasem Toro, který z trestného kopu z 25 metrů prostřelil Gilmara. Tři minuty po přestávce získal znovu dvoubrankové vedení Brazilců Vavá, ale v 62. minutě po ruce Zozima v pokutovém území odpískal peruánský rozhodčí Yamasaki penaltu, kterou Leonel Sanchez proměnil a snížil náskok Brazilců opět jen na jeden gól. Utkání se pak přitvrdilo, na což doplatil vyloučením nejdříve Chilan Landa a po něm i Garrincha. Mezitím ale Vavá vstřelil čtvrtý gól a nic už nemohlo Brazilcům zabránit v cestě do finále.

Naši nastoupili v semifinále proti Jugoslávii v nezměněné sestavě oproti čtvrtfinále, ale s o něco útočnější taktikou. Přesto první poločas byly více šachy a oboustranné vyčkávání, co předvede soupeř. Největší šanci měl Šekularac, který sedm minut před přestávkou netrefil prázdnou bránu a hned po něm Kadraba, který nůžkami trefil tyč. Ve druhém poločase už se děly věci. Ve 49. minutě prošel Masopust slalomem přes několik protihráčů, přihrál Kvašňákovi, ten okamžitě dobře stojícímu Kadrabovi, který prudce vystřelil, Šoškič stačil jeho střelu jen vyrazit a sám Kadraba poslal hlavou míč do sítě. Hra se oboustranně přitvrdila, Jugoslávci se snažili vyrovnat a v 69. minutě se to podařilo Jerkovičovi ze skrumáže před Schrojfovou brankou. Začínalo se od začátku, ale naši byli fyzicky i psychicky odolnější, v 80. minutě dostal Scherer míč od Kadraby a podél vyběhnutého Šoškiče trefil na 2:1. Jugoslávci se už nezmohli na odpor, naopak v souboji s Pospíchalem zahrál v šestnáctce Markovič rukou a pokutový kop proměnil Scherer. Vítězíme 3:1 a jsme podruhé ve finále MS.

V dost nezáživném utkání o třetí místo to dlouho vypadalo, že se bude poprvé na tomto MS prodlužovat, ale nakonec v nastaveném čase, který přidal rozhodčí Gardeazabal za ošetřování hráčů, vypálil Rojas, míč se odrazil od kopačky stopera Markoviče do druhého koutu branky, než kam padal Šoškič a bylo hotovo, domácí Chilané jsou třetí.

A je tu finále. Zraněného Lálu nahrazuje Tichý, jinak je naše sestava beze změny. Brazilci proti semifinále neprovedli změnu žádnou, Garrincha se za svůj zkrat, za který byl v semifinále vyloučen, omluvil, představitelé FIFA se nad ním smilovali, takže vyvázl bez trestu a mohl ve finále nastoupit. Zápas začal bez počátečního oťukávání, k překvapení všech byli naši útočnější, už v první minutě unikl Pospíchal s Kadrabou, nabíhající Scherer dostal ideální přihrávku, ale dřív,než stačil míč ztlumit, byl u něj Gilmar, krátce potom zaútočili Kvašňák s Masopustem, po nich Pospíchal, v páté minutě trefil po nadýchaném centru Garrinchy Vavá břevno, během pěti minut bylo ve finále více šancí, než v utkání o třetí místo za celý zápas. V patnácté minutě začala naše gólová akce u Popluhára, který získal míč, přihrál ho na Pospíchala, ten s ním poběhl po křídle, zatáhl ho trochu více do středu a viděl nabíhajícího Masopusta, poslal mu křížnou přihrávku, Masopust se protáhl mezi dvěma brazilskými obránci a podél pozdě vyběhnuvšího Gilmara prudce vystřelil. Míč zastavila až síť a vedli jsme 1:0. Bohužel jsme se z vedení radovali jen dvě minuty. Amarildo potáhl míč po levém křídle až k brankové čáře, Schrojf čekal, že bude centrovat, a proto se vytáhl trochu před bránu a toho využil Amarildo k falšované střele do brány. Byla to jeho specialita, kterou Schrojf neznal, za Botafogo stejným způsobem vstřelil už mnoho branek. Do konce poločasu byli naši aktivnější, ale ani na jedné straně branka nepadla. Druhou půli naši hráli proti zapadajícímu slunci a mnozí odborníci tvrdí, že to bylo jednou z příčin naší prohry, první tři lehké střely chytal Schrojf dost nejistě. Brazilci vytušili šanci, byli útočnější než naši, Garrincha se sice neprosadil, ale vázal na sebe dva naše hráče a uvolňoval tak prostor pro své spoluhráče útoku - Vavu a Amarilda. V 68. minutě utekl Tichému na levém křídle znovu Amarildo, tentokrát odcentroval, míč nezasáhl ani Kvašňák ani Schrojf, ale Zito ano a hlavičkou poslal Brazílii do vedení. Našim nezbylo než otevřít zcela hru a pokusit se o vyrovnání. To mohlo přijít poté, co zahrál po Jelínkově střele Djalma Santos v šestnáctce rukou, ale rozhodčí Latyšev nezapískal. Naopak Djalma Santos poslal dlouhý lehký centr do našeho vápna, míč vypadl Schrojfovi z rukou a pro Vavu bylo snadné zavěsit. Brazilci už do konce utkání kontrolovali hru, nehnali se dopředu a zpomalovali hru, jak mohli. Tímto způsobem se dočkali závěrečného hvizdu.

Josef Masopust se později vyjádřil k finále: "Bylo toho víc, co naši porážku zavinilo. Nemohl nastoupit Lála. Tichý byl dobrý fotbalista, ale celé mistrovství seděl na lavičce náhradníků a navíc místo pravého obránce nebylo jeho domovské. Dělal co mohl, ale s Lálou bychom určitě měli větší šanci, protože by Amarildovi tolik nedovolil. Do té doby skvěle chytající Schrojf nás tentokrát taky nepodržel. Asi nešel do utkání moc klidný, protože tři čtvrtě hodiny před začátkem utkání vtrhlo do naší kabiny deset dvanáct lidí, novinářů a fotografů, Vilda převzal cenu za nejlepšího brankáře mistrovství, musel odpovídat na otázky… Něco takového je dnes nemyslitelné. Mezi novináři bylo nejvíc brazilských - kdoví, možná to byl taktický tah, jak Schrojfa vytrhnout ze soustředěnosti."

Každopádně to byl obrovský úspěch československé kopané, o který se v největší míře zasloužil trenér Rudolf Vytlačil. Nebyl velkým teoretikem, ale často se teoretiky radil. Byl velkým psychologem, dovedl hráče výborně připravit. V předvečer utkání se Španělskem za ním přišel Lála s tím, že má strach. To bylo něco pro Vytlačila: „Gento - takovejch bylo! Přišli a odešli. Hraj si to svoje, ty přetahovačky, a uděláš z něj cirkus. Teď běž spát!" Neměl rád dlouhé taktické přípravy, nedělal z fotbalu vědu, ale dokázal hráče nabudit, zvednout jim sebevědomí a hráči mu věřili. Věřme i my, že se znovu najde trenér, jako byl on, který dovede naše mužstvo k podobnému úspěchu.

NO. 1 Pele

NO. 1 Pele

NO. 2 Messi

NO. 2 Messi

NO. 3 Cruyff

NO. 3 Cruyff

tvůrce: jankronus@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one