Vznikla nová stránka na Facebook.com váš lajk pomůže reklamě stránek - To se mi líbí - Děkuji
Fotbalista stoleti - !!! ZDE !!!
!!! PROBÍHÁ AKTUALIZACE .... !!!

Mistrovství světa ve fotbale 1938, Francie

(Zajímavosti o celém turnaji až na záznam finálového duelu)

V roce 1936 se konaly v Německu Olympijské hry. Svět žil v nejistotě, Německo přijalo Norimberské zákony, Itálie anektovala Etiopii, ve Španělsku vypukla občanská válka, Amerikou zněl swing, horník Stachanov překročil normu o 1300% a Hitler všem předváděl, jaké nadlidi produkuje jeho říše. A v této situaci se sešel v Berlíně kongres FIFA, který měl rozhodnout o pořádání příštího šampionátu. Splnil se sen Julese Rimeta, předsedy FIFA, další mistrovství světa bude ve Francii. Rozhodování nebylo jednoduché, Francie neměla velké stadióny, ale vláda slíbila finanční pomoc a to rozhodlo. Hned poté začala výstavba a přestavba, pařížský stadión Colombes byl zvětšen na 65 000 míst, Parc des Princes na 35 000, v Marseilli a Bordeaux vznikly 50 000 stadióny, i v dalších pořadatelských městech se stadióny upravovaly, aby pojaly více diváků.

Uzávěrka přihlášek byla 15.2.1937, přihlásilo se 37 týmů, bohužel znovu po rozlosování kvalifikace 14.3.1937 v Paříži mnoho mužstev do kvalifikace vůbec nenastoupilo, takže se jí zúčastnilo 27 týmů. V Evropě se odhlásilo občanskou válkou sužované Španělsko, mimo Evropu nebyl sehrán jediný kvalifikační zápas, v Asii účast odřeklo Japonsko, které vedlo válku s Čínou, takže bez boje postoupila tehdejší Holandská Východní Indie, dnešní Indonésie. V Americe se odhlásilo 7 z 9 přihlášených týmů, Brazílie a Kuba postoupily bez boje. Jediný africký stát - Egypt byl zařazen do evropské zóny, ale také se odhlásil. V Evropě došlo k jedinému velkému překvapení, Polsko vyřadilo favorizovanou Jugoslávii. Také Norsko, senzační přemožitel Německa na Olympijských hrách, mělo problémy s Irskem, ale nakonec postoupilo. Účast si vybojovalo také Rakousko, ale po anexi Německem v březnu 1938 přestalo existovat. Zřejmě z piety nebylo nahrazeno žádným jiným týmem, takže vlastního MS se zúčastnilo jen 15 mužstev.

Mezi nimi také Československo. Výsledky našich po slavném finále 1934 byly všelijaké, ještě v roce 1934 porážíme doma Jugoslávii 3:1 a remizujeme v Rakousku a Švýcarsku shodně 2:2. V roce 1935 máme bilanci 2 vítězství (Švýcarsko a Itálie), 2 remízy (Rakousko a Jugoslávie) a 2 prohry (Německo a Maďarsko), celkové skóre 6:5, v reprezentaci končí Ženíšek, Krčil a Čambal. V roce 1936 sehrajeme také 6 utkání, 3 výhry (Francie, Španělsko, Maďarsko), 1 remíza s Rakouskem a 2 prohry (Německo, Itálie), skóre 11:7. Rok 1937 byl bohatší, odehráli jsme 11 zápasů s bilancí 4 vítězství (Švýcarsko, Jugoslávie, Lotyšsko, Rakousko), 2 remízy (Rumunsko a kvalifikace v Bulharsku) a 5 proher (2x Skotsko, Itálie, Maďarsko, Anglie), skóre 26:32. Končí další osvědčené opory Sobotka, Vodička, Kloz. V roce 1938 nejprve prohráváme ve Švýcarsku 0:4, ale pak v Praze v odvetě kvalifikace porážíme Bulharsko 6:0 a v přípravě na MS remizujeme s Irskem v Praze 2:2. Nespokojenost s výsledky se projevila i ve střídání trenérů nebo spíš vedoucích mužstev, tým vedl ještě v roce 1934 Petrů, pak v roce 1935 ve třech zápasech technická komise ČSF, kterou vystřídal Bezecný, v roce 1937 nastoupil Tesař, ale na zájezd do Anglie a Skotska už vedl mužstvo Sedláček. V roce 1938 nastoupil na jeho místo dr. Meissner, na MS se k němu jako trenér přidal právě Sedláček. Mužstvo hraje stále systémem 2-3-5 a největší slabinou je střední útočník, Sobotka sehrál mezi šampionáty ještě 15 zápasů na tomto postu, ale v roce 1937 skončil stejně jako jeho nejčastější náhradník Melka. Bez velkého úspěchu bylo vyzkoušeno na tomto postu dalších 6 hráčů včetně Nejedlého. Všichni spoléhali na Bicana, který zažádal v prosinci 1937 o československé občanství. Po březnovém anšlusu Rakouska už nemělo jeho udělení vůbec nic bránit, ale naše byrokracie se projevila v celé své „kráse", úředníci celou věc protahovali tak dlouho, až odjelo naše mužstvo na šampionát bez něho. Bican nakonec občanství obdržel dva dny po skončení mistrovství, měsíc nato nastoupil ve Stockholmu proti čtvrtému mužstvu MS Švédsku, dal mu 3 góly a naši vyhráli 6:2 a do konce roku v dalších dvou utkáních vstřelil dalších 5 z našich 9 gólů.

Vlastní šampionát se losoval 5.3.1938 v Paříži. Bylo rozhodnuto, že se bude znovu hrát vyřazovacím způsobem, šokem bylo vylosování dvojice Švýcarsko - Německo, i Italové si přáli lehčího soupeře než Norsko. Výhodu volného losu získali Švédové. Dva týdny před zahájením mistrovství přijíždějí jako první Brazilci v čele s Leonidasem, všude prohlašují, že si přijeli pro titul. Nejdelší cestu mají fotbalisté Holandské Východní Indie, parníkem jim trvá tři týdny, na palubě dokonce trénují. Velké ambice neskrývají Italové, Maďaři, Němci, kteří se posílili o rakouské reprezentanty a všechny chce zaskočit domácí Francie.

Prvnímu utkání předcházelo slavnostní zahájení, v Parku princů bylo vyprodáno, v hledišti bylo i 15 000 fanatických Němců, kteří se těšili, jak převálcují Švýcary. Byli zklamáni, kombinace pěti technických Rakušanů a šesti tvrdých, ale jednoduchých Němců nevycházela a ačkoli vedli, utkání i po prodloužení skončilo nerozhodně a muselo se opakovat. Ve druhém utkání Němci vedli po 22 minutách už 2:0, ale Švýcaři se vzpamatovali a čtyřmi brankami otočili skóre. Němci se loučili se šampionátem už v osmifinále. Největší překvapení prvního kola se ale zrodilo v duelu Rumunska a Kuby. První utkání skončilo nerozhodně, v opakovaném vedli Rumuni po poločase 1:0, ale Kubáncům, kteří se celý zápas jen bránili, se povedly dva protiútoky a senzace byla na světě. Francie přesvědčivě vyřadila Belgii, Maďaři si s Holandskou Východní Indií jen zatrénovali, Italové měli namále s Nory, kterým nebyl uznán regulérní gól ve druhém poločase. Až v nastavení rozhodl Piola. Nejkrásnější zápas se hrál ve Štrasburku, vyprodané hlediště sledovalo strhující bitvu plnou krásných akcí a gólů. Leonidas získal Brazilcům vedení, Poláci vyrovnali z penalty, ale do poločasu dali Brazilci další dva góly. Během 15 minut druhého poločasu ale bylo vyrovnáno, Peració pak vystřelil takovou silou, že Madejski i s míčem doplachtil do sítě, 4:3. Těsně před koncem však famózní Wilimowski znovu vyrovnal. Prodlužovalo se, režii převzal Leonidas (vynálezce nůžek - střely z voleje přes hlavu) a vstřelil dva góly. Poláci se však nevzdávali, Wilimowski dvě minuty před koncem snížil a v poslední minutě měl na kopačce vyrovnání. Nepodařilo se, Brazilci zvítězili, ale i Poláci odcházeli se vztyčenými hlavami. To netušili, že se na MS podívají až za dalších 36 let.

Naši? Přes Holanďany jsme měli přejít bezproblémově, ale v Le Havru jsme se v první půli v silném protivětru bránili, ve druhém naopak za podpory větru útočili, ale po skončení 90 minut bylo skóre stále 0:0. V prodloužení docházely Holanďanům síly a především díky Říhovi a jeho únikům po pravém křídle skórovali Košťálek, Zeman a Nejedlý. Výsledek byl lepší než předvedená hra. A to nás ve čtvrtfinále čekali v Bordeaux Brazilci!

Ve čtvrtfinále byl pochopitelně největší zájem o utkání domácích s Itálií. Bylo vyprodáno, v hledišti 60 000 diváků, dalších více než 100 000 zájemců zůstalo před branami stadiónu, lístky se prodávaly za více než šestinásobek své ceny. Francie držela s favorizovanými Italy celý první poločas krok, ale Italové se ve druhé půli zlepšili, předváděli krásný fotbal a po zásluze zvítězili 3:1. Odpočatí Švédové si bez problémů poradili s Kubánci a na cestu domů jim přibalili 8 gólů. Favorizovaní Maďaři porazili Śvýcary.

V Bordeaux se chystala „bitva gigantů", jak utkání našich s Brazilci nazvaly francouzské noviny. Českoslovenští fotbalisté byli ubytováni v malém městečku Arcachon asi 30 km na jih od Bordeaux, v přímořském hotýlku měli naprostý klid a ideální možnosti na přípravu, do Bordeaux dorazili těsně před utkáním. V sestavě Brazilců nahradil oproti utkání s Poláky Batataise v brance Walter, jinak mužstvo nastoupilo beze změn. Naši provedli dvě změny, ve středu útoku nahradil Zemana Ludl a na levém křídle Rulce Puč. Začali jsme dobře, útočně, Brazilci hráli hodně tvrdě, rozhodčí je často napomínal a po faulu na unikajícího Nejedlého už ve 14. minutě vyloučil Zezého. Vyloučení povzbudilo Brazilce, získávali více ze hry a začali naše přehrávat technickou hrou plnou nápaditosti a žonglérského ovládání míče, z trestného kopu se v 30. minutě trefil Leonidas. Do druhého poločasu naši nastoupili zase útočně, Nejedlý si vyměnil místo s Ludlem, početní převaha se začala projevovat, v 65. minutě unikl Kopecký, snažil se přihrát volnému Nejedlému, ale Domingos zastavil přihrávku rukou. Penalta, míč si postavil Nejedlý a s přehledem proměnil, 1:1. I v dalším průběhu měli naši více šancí, prosazoval se zvlášť Kopecký, ale jednou střílel těsně vedle a podruhé do tyče. Pět minut před koncem vyběhl proti unikajícímu Peráciovi Plánička a při srážce s ním si zlomil ruku v předloktí. Utkání však dochytal, dokonce zatajil své zranění, aby toho Brazilci nemohli využít. Bylo to pro něj smutné loučení, odehrál poslední zápas v reprezentaci. Minutu před koncem normální hrací doby byli pro vzájemné napadení vyloučeni Říha a Machado. V prodloužení se již nic nestalo a zápas se musel opakovat.

A tehdy se projevila „šetrnost" našeho fotbalového vedení. Francouzi totiž platili cestovné a pobyt pouze 17 hráčům, nominovat však mohla každá země hráčů 22. Našich odjelo osmnáct (dva brankáři, všehovšudy dva obránci!, jediný pravý záložník), další čtyři hráči byli připraveni doma a čekali na zavolání. Po utkání s Brazílií nemohl nastoupit Plánička, během tréninku se zranil i náhradní brankář Burkert, ale ten byl schopen se sebezapřením nastoupit, vyloučení zabránilo hrát Říhovi, zranění se obnovilo nedoléčenému Pučovi, lehce zraněn byl i Nejedlý, zklamal Šimůnek. Volalo se tedy do Prahy Seneckému a Bradáčovi, Senecký narychlo přijel, ale Bradáč se omluvil pro zranění. Naši tedy za 48 hodin nastoupili s 5 změnami v sestavě. Z brazilského tábora pronikla zpráva, že nebude hrát zraněný Leonidas, ale nakonec to byl právě on a brankář Walter, kteří jako jediní z původní sestavy nastoupili i v opakovaném střetnutí. Utkání se pro nás vyvíjelo příznivě, ve 25. minutě unikl po levém křídle Rulc a jeho centr využil Kopecký. Ve druhé půli však Brazilci přidali, navíc několik našich spíš statovalo (Ludl a Košťálek měli problémy s kotníkem, Kopecký lehký otřes mozku a Bouček ránu na prsou), Burkert se překonával, ale nezabránil v 57. minutě ve skórování Leonidasovi a po jeho přihrávce o pět minut později Robertovi. Naši se na odpověď už nezmohli, ve čtvrtfinále nás vyřadila Brazílie.

V semifinále neměli technicky vybavení a kombinací udivující Maďaři problém se Švédy. Druhé semifinále bylo o hodně dramatičtější, bohužel se nekonal souboj Leonidas versus Piola, protože Brazilec tentokrát opravdu pro zranění nenastoupil. Italové předvedli výbornou hru, na šampionátu ze zlepšovali zápas od zápasu a po velké bitvě vyhráli. V utkání poražených semifinalistů o 3. místo už v sestavě Brazilců Leonidas nechyběl a dvěma brankami přispěl k jejich vítězství 4:2.

A chystalo se velké finále. Mírnými favority byli Maďaři, ve třech dosavadních zápasech dominovali, o čemž svědčí i jejich skóre 13:1. Italové měli cestu do finále složitější, Norsko vyřadili až v prodloužení, o vítězství nad Francií rozhodli až ve druhém poločase a semifinále s Brazilci bylo otevřené do poslední minuty. Utkání bylo pochopitelně vyprodáno, Italové nastoupili ve shodné sestavě jako ve čtvrtfinále a semifinále, začali lépe, hlavně byli rychlejší, Maďarům jako by role favoritů svazovala nohy. Italové se brzy ujali vedení, Maďaři vzápětí vyrovnali, ale pak se dvakrát prosadili Italové a do kabin se šlo za stavu 3:1 pro Itálii. Druhý poločas byl vyrovnanější, Italové udrželi vedení, neprosadil se nejlepší střelec Maďarů Zsengellér. Italové obhájili titul, jejich trenér Vittorio Pozzo přivedl tým znovu na pozici mistrů světa.

Mistrovství skončilo úspěchem, diváků přišlo skoro 400 000, příjem vyskočil na 6 milionů franků, náklady byly kolem 4 milionů, zisk byl rozdělen mezi FIFu, zúčastněné národní svazy a pořadatelskou zemi. Zápasy byly zajímavější a dramatičtější, protože špička se vyrovnala, důkazem bylo množství prodloužení a opakovaných zápasů. Opravdovými hvězdami se stali Leonidas a Piola. Vůbec, Brazilci okouzlili Francii svým atraktivním útočným fotbalem plným kouzel, bohužel vynikali také v tvrdé, až brutální hře. Co se týká taktiky, nepřinesl šampionát nic nového, většina mužstev hrála WM systém, ale byla vidět větší propracovanost systému a taktická vyspělost mužstev.

NO. 1 Pele

NO. 1 Pele

NO. 2 Messi

NO. 2 Messi

NO. 3 Cruyff

NO. 3 Cruyff

tvůrce: jankronus@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one