Vznikla nová stránka na Facebook.com váš lajk pomůže reklamě stránek - To se mi líbí - Děkuji
Fotbalista stoleti - !!! ZDE !!!
!!! PROBÍHÁ AKTUALIZACE .... !!!

Mistrovství světa ve fotbale 1934, Itálie

(Zajímavosti o celém mistrovství až na záznam finálového duelu)

Předchozí mistrovství světa v Uruguayi se vydařilo jak po sportovní, tak ekonomické stránce, pokladna FIFA byla pěkně břichatá a to se líbilo ve finančních problémech se topícímu panu Hirschmannovi, prvnímu propagátorovi MS. Jako generální sekretář měl do kasy přístup, a tak si trochu „půjčil". Samozřejmě se na jeho počínání přišlo a pan Hirschmann se pakoval. Následovaly nové volby, po nich zůstal v předsednickém křesle Jules Rimet, novými místopředsedy se stali Ital Mauro a Belgičan Seeldreyers a generálním sekretářem Němec dr. Ivo Schricker. V šestičlenném výboru byl i Čech dr. Rudolf Pelikán. Na 14. a 15. května byl svolán kongres do Stockholmu, který měl rozhodnout o pořadateli příštího mistrovství světa. Po odpadnutí několika kandidátů nakonec zbyly pouze Švédsko a Itálie a větší šance se pochopitelně dávaly domácímu Švédsku. Ale mluvčí Italů, nově zvolený místopředseda FIFA dr. Mauro, slíbil něco, co Švédové nebyli schopni splnit. V Itálii se nebude hrát v jediném městě na jediném stadiónu jako tomu bylo v Uruguayi a plánovali Švédové, ale zápasy se budou hrát po celé Itálii a hlediště budou zaplněna do posledního místečka. Delegátům zasvítily oči při představě dalších peněz plynoucích do kasy FIFA, Švédové se kandidatury raději vzdali a bylo rozhodnuto. Mistrovství světa v roce 1934 bude hostit Itálie. Mussolini si mnul ruce.

Zájem o účast byl obrovský, podle propozic se mistrovství smělo zúčastnit 16 mužstev, ale přihlášek přišel dvojnásobek. Bylo třeba uspořádat kvalifikaci, té se nakonec zúčastnilo 29 týmů. Ze špičky chyběly britská mužstva a Uruguay - oficiálně na protest proti neúčasti nejlepších evropských mužstev na mistrovství v roce 1930, ale po pravdě řečeno, její nejlepší hráči zestárli, většina se s fotbalem rozloučila a nová generace hráčů jejich kvalit nedosahovala. Uruguay dala přednost naoko uražené ješitnosti před fotbalovou ostudou.

Mužstva byla rozdělena do 12 geografických skupin, 8 z nich bylo evropských (12 postupujících), 2 jihoamerické a po jedné ze Střední/Severní Ameriky a Asie/Afriky. Poprvé a naposledy musela hrát kvalifikaci i hostující země, po šampionátu FIFA rozhodla, že domácí budou mít napříště zajištěnu účast automaticky. V Evropě došlo k největšímu překvapení, když byla Švýcarskem a Rumunskem vyřazena Jugoslávie, semifinalista předchozího mistrovství. Italům stačil k postupu jediný zápas, porazili doma Řecko 4:0 a cestovat lodí do Řecka se jim nechtělo. Dohodli se s řeckou asociací, že plánované utkání Řekové vzdají a jako kompenzaci za již prodaných 20 000 lístků koupili chudé řecké federaci dům v Aténách za 400 000 dolarů. Nejtěsněji postoupili Belgičané, kterým po remíze v Irsku a prohře Irů o 3 góly s Holandskem stačilo prohrát s Holanďany o míň než 3 góly. Podařilo se, prohráli 2:4 a k postupu jim tedy stačil jediný bod. Ani ten nepotřebovali postupující z jihoamerických skupin: Peru a Chile se po vylosování odhlásily a mužstva Brazílie a Argentiny postoupila bez boje. Poměrně snadno postoupil z asijskoafrické skupiny Egypt. Po rozlosování odřeklo účast Turecko a Egypt s přehledem dvakrát porazil Palestinu. Nejzamotanější byla situace v severo-středoamerické skupině. Kuba nejdříve ve třech utkáních vyřadila Haiti, poté byla znovu ve třech utkáních vyřazena Mexikem. O postupujícím se mělo rozhodnout mezi Mexikem a USA, ale místo vzájemného souboje obě mužstva odjela do Itálie, zřejmě s nadějí, že někdo z postupujících svoji účast odřekne a mistrovství se tak zúčastní oba týmy. Na jejich škodu neodřekl nikdo, tak tři dny před oficiálním zahájením mistrovství v Římě Američané zvítězili 4:2 a Mexičané sbalili kufry a jeli domů.

Na mistrovství se přihlášuje i Československo. Pryč jsou doby, kdy jsme vládli kontinentálnímu fotbalu, ale pořád patříme ke špičce, i když poslední výsledky tomu nenapovídají. V roce 1932 nejprve v Praze podléháme Maďarsku 1:3, v Curychu dostáváme výprask od Švýcarů 1:5, pak remizujeme doma s Rakouskem 1:1, porážíme v Amsterodamu Holandsko 2:1, ale v Budapešti znovu prohráváme s Maďary 1:2, na závěr roku porážíme v Praze Jugoslávii a Itálii shodně 2:1. Je ustavena technická komise, která povede naše národní mužstvo místo asociačního kapitána, v jejím čele je předseda asociace dr. Pelikán. Na jaře 1933 nás v Budapešti tradičně porážejí Maďaři 2:0, vyhráváme ve Vídni se silným Rakouskem 2:1, prohráváme ve Florencii s Itálií 2:0, v Praze rozneseme Francouze 4:0 a prohráváme v Záhřebu s Jugoslávií 1:2. Na podzim v generálce na kvalifikační utkání s Polskem remizujeme v Praze s Rakouskem 3:3. Do Varšavy jedeme jako velký favorit, ale Polsko porážíme jen 2:1 brankami Silného a Pelcnera. Nikdo nevěří, že bychom do Itálie nepostoupili, ale panují obavy, že tam nemáme žádnou šanci uspět, zřejmě nejen ve fotbalové veřejnosti, ale i ve Fotbalové asociaci. Je vytvořena nová funkce technického referenta, který povede mužstvo, a do ní zvolen generální sekretář asociace Karel Petrů. Ten navrhuje 72 hráčů, kteří tvoří širší reprezentační kádr, z něhož bude vybrána osmnáctka pro MS. Sjednává také řadu přátelských zápasů, které širší kádr hraje pod hlavičkami výběru Prahy, asociačních nebo amatérských jedenáctek. V oficiálním utkání, které slouží jako příprava na kvalifikaci porážíme v Paříži Francii 2:1. A vše se připravuje na 15. duben, kdy se na Spartě má hrát kvalifikace s Polskem. Ale ráno 10. dubna začne hořet na Spartě hlavní tribuna, i přes snahu hasičů shoří celá, škoda je téměř miliónová a hlavně shoří veškeré trofeje, které jsou tam uloženy, a archív. To je škoda nenahraditelná (aby to nebylo sparťanům líto, později shoří archív a trofeje i Slavii). Polští fotbalisté nakonec nepřijíždějí, profašistická vláda jim zakáže odjezd, narychlo sehnaný Wiener Sportclub podléhá reprezentantům na Slavii 2:9. Za týden už zase na Spartě hrajeme s Maďarskem, remizujeme 2:2, zápas se zvlášť nevyvedl Čambalovi, kterého mnozí podezírají z ovlivnění kvůli jeho maďarským předkům. Celková nálada je pesimistická, vyskytují se názory, abychom do Itálie vůbec nejezdili.Černý duben uzavírá smrt Karla Steinera, bývalého hráče Sparty, který teď hraje za Viktorii Žižkov. Odehraje zápas proti Židenicím, ale odvážejí ho do nemocnice, kde následující den 30. dubna umírá.

Z bídy nás může vytrhnout jedině poslední utkání před šampionátem proti Anglii, které je sjednáno na 16. května. Ale Angličané těsně předtím prohráli v Maďarsku po skvělé hře 1:2 a v Praze se chtějí výsledkově rehabilitovat. Do ochozů Sparty, přes shořelou tribunu a dřevěnou náhradu postavenou místo ní pro čestné hosty, činovníky, novináře a rozhlas, se vejde 30 000 diváků. Jsou především zvědavi na Angličany, které předchází vynikající pověst. Na trávník nastupují naši v nových červených dresech se lvíčkem na srdci (do té doby hrála naše reprezentace ve svisle pruhovaných červenobílých dresech jako dnešní Viktorie Žižkov), které navrhl Karel Petrů. Angličané se od počátku vrhli do útoku a také vstřelili ve 20. minutě první gól. Náročné pražské publikum bylo nadšené a děkovalo Angličanům potleskem. (Podle dobových zpráv pražští fanoušci fotbalu dobře rozuměli, ale povzbuzovat své mužstvo dokázali jen v době, kdy se mu dařilo. Nedělejme si tedy iluze o skvělém prvorepublikovém fandovi, byli to lidé jako my, bohužel.) Ale po půlhodině se hra vyrovnala a těsně před přestávkou Sobotka poslal do uličky Nejedlého a ten vyrovnal. Ve druhém poločase z našich hráčů spadla nervozita a podali vynikající výkon, který korunoval Puč vítězným gólem. Pláničkův výkop zpracoval na křídle, blížil se k brance, Angličani čekali centr, ale Puč překvapivě vystřelil šajtlí a brankářem vyražený míč pak volejem poslal do sítě. Nadšení neznalo mezí. Díky tomuto vítězství se vrátila do mužstva pohoda a sebevědomí, které bylo tolik potřebné pro úspěšnou reprezentaci.

V nominaci na MS byla kompletní jedenáctka proti Anglii - Plánička, Ženíšek, Čtyroký, Košťálek, Čambal, Krčil, Junek, Silný, Sobotka, Nejedlý a Puč, doplněná brankářem Patzelem, obráncem Burgrem, záložníky Vodičkou a Boučkem a útočníky Svobodou, Kopeckým a Kalocsayem. Tedy 10 slávistů, 7 sparťanů a Patzel z Teplitzer FK. Odjíždí se vlakem přes Vídeň do Terstu, kde začínáme s Rumunskem.

Favoritem mistrovství byla rozhodně domácí Itálie, jejich mužstvo dostalo od Mussoliniho „stranický" úkol zvítězit za každou cenu. Už v roce 1932 dostává italské občanství Argentinec Monti (ale poslední utkání za Argentinu odehrál 4.7.1931 a podle pravidel FIFA nesplňoval požadavek žít v nové zemi nejméně 3 roky - mistrovství skončilo 10.6.1934), těsně před šampionátem jeho krajan Guaita (ten hrál za Argentinu dokonce ještě 5.2.1933). Spolufavoritem bylo Rakousko, které dokázalo v únoru Italy na jejich domácí půdě porazit 4:2, oba góly navíc Itálie dala z penalt, které si vymyslel belgický rozhodčí. Vynikající mužstva měli také Maďaři, Švýcaři a Španělé v brance se Zamorou. FIFA rozhodla, že tentokrát se nebude hrát ve skupinách jako na předchozím mistrovství, ale vyřazovacím systémem. Aby se zabránilo tomu, že již v osmifinále na sebe narazí favorité, bylo rozhodnuto, že polovina mužstev bude nasazena. Ale která to budou? Diskuse byla bouřlivá, nakonec měla osmička následující podobu: Itálie, Rakousko, Brazílie, Maďarsko, Německo, Argentina, Holandsko a Československo. Losovalo se 3. května v Římě, šokem se stala skutečnost, že v případě postupu se utká Itálie s Rakouskem již v semifinále.

Všechna utkání osmifinále se hrála současně 27. května v 16:30. K prvnímu velkému překvapení došlo v Bologni, kde Švédové přehráli Argentinu 3:2. V argentinské sestavě se neobjevil ani jeden účastník finále zpřed čtyř let, Švédové se prosadili přímočarostí, která platila na líbivý technický, ale neúčelný fotbal jihoameričanů. Nejdramatičtější bylo utkání v Turíně. Francouzi vedli Nicolasovým gólem 1:0 nad Rakouskem, francouzský brankář Thepot, už před čtyřmi roky vyhlášený za nejlepšího brankáře MS, se překonával a Rakušané Sindelarem horko těžko těsně před přestávkou vyrovnali. Ve druhé půli gól nepadl, zranil se však střelec gólu Nicolas a protože se v té době nesmělo střídat, hráli Francouzi o deseti. Muselo se prodlužovat, gólově se prosadili Schall a Bican, ale rozhodnuto nebylo, Verriest snížil z penalty na 2:3 a těsně potom nastřelil tyč rakouské branky. Rakušané se štěstím postoupili dál. Další drama viděli diváci na San Siru, vyrovnaný souboj rozhodli pro sebe Švýcaři 6 minut před koncem. Jednoznačné naproti tomu bylo utkání Itálie s USA, domácím stačilo tréninkové tempo k výhře 7:1. Němci přehráli Belgičany, kteří se v obrovském vedru utavili. Maďaři bez problému vyřadili Egypt a Španělé po vynikající hře Brazilce. Naši hráli Terstu s Rumunskem. Od moře foukal silný vítr, který v první půli nahrával Rumunům, byli takřka stále před naší brankou a hráči mohou děkovat Pláničkovi v brance, že pustil jen jediný gól. Po přestávce tlačil vítr nás, hráči se dohodli, že budou hrát více po zemi a po pěti minutách bylo vyrovnáno, po ose Sobotka - Nejedlý se dostal míč k Pučovi a ten se nemýlil. V 67. minutě vstřelil ze skrumáže před rumunskou brankou druhý gól Nejedlý a přestože měli ještě Rumuni šanci vyrovnat, skóre se už neměnilo. Po nevýrazném výkonu postupujeme dál!

Čtvrtfinálová utkání se hrála po čtyřech dnech. V Miláně pršelo, přesto bylo vyprodáno, Duce vyzval diváky přijít povzbudit spřátelené fašistické Německo. To si v tvrdém zápase poradilo se Švédy. Boj o „titul mistra střední Evropy", jak toto utkání nazvali italští novináři, se odehrával v Bologni. Rakušané vedli po necelé hodině hry 2:0 (na druhý gól přihrával Bican) a Maďaři přitvrdili, Rakušané si to nenechali líbit, od kopaček létaly jiskry, Maďaři z penalty snížili, ale po vyloučení Markose už neměli šanci vyrovnat. Nejvyrovnanější byl souboj Itálie se Španělskem. První utkání i po prodloužení skončilo 1:1. Španělé vedli 1:0, útok za útokem se valil na jejich branku, kde kraloval Zamora. Italové hráli hodně nevybíravě, pořád byl někdo ze Španělů ošetřován, ale belgický rozhodčí nad italskou brutalitou přivíral obě oči. Nakonec se jim podařilo vyrovnat. Opakované utkání se hrálo hned následující den, Italové vystřídali pět hráčů, na španělské straně se pro zranění nemohlo zúčastnit sedm hráčů včetně Zamory. Hned v úvodu vyřadil Monti šlapákem Bosche, takže Španělé museli hrát v deseti, italský gól padl po faulu na mladého španělského brankáře Nogueta, ale účel byl splněn. Italové postupují do semifinále. Naši hráli v Turíně (nedobré vzpomínky měli hlavně slávisté, kteří zde před dvěma roky nedohráli utkání s Juventusem) se Švýcarskem. Pršelo, v hledišti bylo 5 000 Švýcarů a několik tisíc Holanďanů, kteří po vyřazení jejich reprezentace Švýcary fandili našemu mužstvu, na těžkém terénu dal Petrů přednost Svobodovi před Silným. Favoritem bylo podle italského tisku Švýcarsko, které se také ujalo vedení. Ale po šesti minutách vyrovnává Svoboda. Až do konce poločasu máme velkou převahu, ale gól nedáváme. Ten padá až 4 minuty po přestávce z kopačky Sobotky. Švýcaři vyrovnávají, ale vítězný gól střílí Nejedlý. Utkání mělo jednoznačnější průběh, než napovídá výsledek, o našem vítězství nebylo pochyb.

Při semifinále Itálie - Rakousko v Miláně pršelo a Rakušané na kluzkém terénu tradičně neuměli hrát. Navíc Italové znovu značně přitvrdili, brzy po zahájení udělal Bican jesle Montimu, ten ho srazil a ještě se po něm přešel. V 19. minutě Italové natlačili míč do sítě i s brankářem a rozhodčí Eklund gól uznal. Rakušané hráli špatně, v závěru sice tlačili, ale Italové vyhráli zaslouženě. V Římě ve stejném čase jako první semifinálové utkání začínal zápas našich s Němci. Ti nastoupili v dresech s hákovým křížem a obecenstvo pozdravili fašistickým pozdravem. Petrů udělal v naší sestavě jedinou změnu, zraněného Ženíška nahradil Burgr a hrál výborně. Hrajeme velmi dobře, Němci nemají šanci se přes naši obranu prosadit, hrají hodně stereotypně, naopak naši skulinky v neprodyšné německé obraně technickou hrou plnou narážeček a kolmých přihrávek nacházejí. Ve 21. minutě se trefí Nejedlý, do přestávky se skóre nezmění. Pět minut po přestávce sice Němci vyrovnávají, ale pak už existuje na hřišti pouze naše mužstvo a Nejedlý přidává další dva góly. Jeho hattrickem postupujeme do finále mistrovství světa.

Rakušané zklamaní prohrou v semifinále neodehráli dobře ani utkání o třetí místo a podlehli Německu. Ale všechno se schylovalo k velkému finále, samozřejmě bylo vyprodáno, v hledišti seděl i sám velký Duce a rozhodčí Eklind se těsně před zápasem v jeho loži zastavil na „krátký přátelský rozhovor". Nechyběli ani čeští fandové, do Říma jich dorazilo 2000. V naší sestavě nastoupil už uzdravený Ženíšek místo Burgra, to byla jediná změna. Začali jsme opravdu výborně a velkou šanci spálil Nejedlý po Pučově přihrávce, Italové se rozjížděli pomaleji, ale postupně vyrovnali hru, zvlášť po faulu Guaity na Krčila, který s výronem v kotníku už jen kulhal. Plánička se má v bráně co ohánět, chytá šance Guaity i Ferrariho. Pak zase útočíme my, trestný kop Svobody Combi vyráží jen před Puče, ten střílí, ale z brankové čáry vykopává Allemandi. Italové dále tlačí, ale Plánička stačí všechno pochytat. Poločas. Do druhé půle se vrhli Italové s ohromnou vervou, útočí v sedmi lidech, ale Plánička odolává. Pak uniká Nejedlý, přihrává Pučovi, kterého dříve než z osmi metrů vystřelí, sráží dobíhající Ferraris a na zemi ještě kopačkou zasáhne Pučovu hlavu. V hledišti je ticho, rozhodčí Eklind ale ukazuje, že se nic nestalo, omdlelého Puče odnášejí za postranní čáru. Po deseti minutách a „lékařském" zákroku Petrů, který Puče probere z mrákot čpavkem, se vrací, všem už zřejmě docházejí síly, protože se hra dost zpomalila. Pak ale uvolňuje Sobotka odpočinutého a čpavkem nadopovaného Puče, Ferraris mu nestačí, Puč zabíhá až skoro k brankové čáře, Monzeglio mu nechává dost prostoru, brankář Combi se vytahuje trochu z branky, aby zabránil případnému centru, ale Puč místo toho střílí ostrou falšovanou ránu, která končí v italské brance. Vedeme ve finále 1:0. Gól dodává našim novou sílu, útočí, další šanci spálí Nejedlý sám před Combim, pak Svoboda střílí do tyče. Ale Italové se nevzdávají, znovu se valí na naši bránu útok za útokem. Devět minut před koncem uniká Orsi Košťálkovi a tvrdou střelou k pravé tyči vyrovnává. Hlediště šílí, italští hráči se dlouho objímají a pak se povzbuzeni vyrovnávacím gólem znovu vrhají do útoku. Ale rozhodčí už píská konec normální hrací doby, bude se prodlužovat. Po krátkém odpočinku se útoky střídají na obou stranách, ale pak Guaita obchází Krčila, centruje před bránu a tam volný Schiavio ze čtyř metrů trefuje. Teď útočí naši, šance mají Sobotka, Svoboda, Nejedlý, ale docházejí jim síly, střely nemají takovou razanci a Combi si se všemi poradí. Italové brání, jak mohou a nakonec je vysvobozuje Eklindův hvizd. Je konec, Italové jsou mistry světa a Československo je druhé.

Většina evropských mužstev už na MS hrála WM systém. Základ mu položil trenér Arsenalu Herbert Chapman. Nelíbilo se mu, že pět útočníků při ztrátě míče vlastně zůstává mimo hru, proto stáhl spojky (mladší příznivci fotbalu možná neznají dřívější terminologii, v útoku hráli pravé křídlo, pravá spojka, střední útočník, levá spojka, levé křídlo) a dal jim i defenzivní úkoly, takže postavení útoku tvořilo písmeno W. Pak přišlo další vylepšení. Střední záložník se stáhl mezi obránce, takže postavení vypadalo jako M. Odtud WM systém. Naši ovšem hráli ještě klasickým způsobem, s dvěma obránci, třemi záložníky a pěti útočníky v řadě. Ale nebylo to původní anglické „kick and rush", dali do hry svou nápaditost a techniku. Navíc měli vynikající individuality, brankáře Pláničku, středního záložníka Čambala a útočníky Nejedlého a Puče. Byl to vynikající úspěch našeho fotbalu, který se podařilo zopakovat po 28 letech.

NO. 1 Pele

NO. 1 Pele

NO. 2 Messi

NO. 2 Messi

NO. 3 Cruyff

NO. 3 Cruyff

tvůrce: jankronus@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one